OB Vizovice

Letos jsme byli na Mikuláša na novém místě – na samotě U Húšťů nad Prlovem. Na kraji lesa, kousek pod hřebenem, počet postelí ve dvou chalupách akorát pro nás, byla tam společenská místnost a nechyběla ani útulná kuchyňka (kde se nejlíp sedí a vykládá).

V pátek sněžilo, cesta nebyla upravená, ale všechna auta nahoru vyjela. Když po osmé hodině dorazili Kubíčkovi a Jeňa, vydali jsme se na noční výstup na nejvyšší vrchol v okolí – na Vartovnu. Brodili jsme se čerstvým sněhem, občas některé z dětí zahučelo do neviditelné kaluže. Děcka se bavila setřásáním sněhu ze stromů a koulováním. Tak nám cesta tmou hezky utekla až po závěrečný zalamovák pod vrcholem. Na ten jsme vylezli všichni, na zasněženou rozhlednu pak už jen někteří. Cesta zpátky utekla rychle a v jedenáct jsme byli zpátky v chalupě.

Snídaně probíhala formou prlovského stolu. Ale než jsme se k ní všichni sešli, vypadl proud. Pojistky byly v pořádku, takže to bylo jasné – někde se pod tíhou sněhu muselo přerušit vedení. Než to sem na samotu přijedou opravit, to může nějakou dobu trvat. Martin šel roznášet kontroly na rogaining, že to bude řešit pak anebo se to vyřeší samo, protože poblíž jsou i další chalupáři. Nejdřív jsme byli v klidu, pak však bylo čím dál víc znát, že kamna sama bez pomoci přímotopů barák nevytopí. Když přestala téct voda (protože nešlo čerpadlo) a tím pádem nešlo ani spláchnout záchody, začali jsme situaci řešit aj bez Martina. Vávra od Ivy zjistil, že dole v Bratřejově i v Prlově elektřina funguje, takže se to týká opravdu asi jen naší samoty. Zatímco jsme hledali na webu nějaké telefonní číslo a debatovali, jestli počkat na Martina nebo volat na obec, Vávra se vytratil ven. A najednou – bliklo světlo v kuchyňce a za chvíli se rozsvítilo úplně. Vávra totiž našel hlavní jistič:-)

Tak jsme si užili dvě hodiny dobrodružství… a když pak odpoledne zase přestala jít elektrika, už jsme nepanikařili.

V 10:15 byl start Mikulášského rogainingu s limitem 90 minut na turistické mapě 1:35 000. Mohlo se jít po dvojicích nebo samostatně.

Výsledky:

1. Tomáš Vlček 528 b. 80:49

2. Kanec 528 b. 85:18

3. Sáďa 486 b. 86:43

4. Markéta Vlčková 446 b. 90:03

5. Lucka Kubíčková 418 b. 87:09

6. Adélka Štěpánková 338 b. 93:57

7. Jana Veselá 315 b. 87:00

8. Mirka Fukátková 315 b. 87:04

9. Petr Kubíček 300 b. 92:08

10. Ota Kubíček 300 b. 92:41

11. Lenka Sadílková 299 b. 79:41

12. Petruška Kubíčková 206 b. 64:55

13. Eva Kubíčková 206 b. 65:04

14. Anička Štěpánková 171 b. 54:43

Díky tomu, že Martin zajistil dovoz obědů a večeří z restaurace Polanečka z Polanky, nemusel nikdo trávit čas vařením a mohli jsme se všichni účastnit programu. Ten byl nabitý – sotva jsme po obědě umyli nádobí, už se vyráželo na odpolední vycházku spojenou se sběrem několika kontrol.

A po večeři to přišlo… tedy přišli – od čtvrtka chodili krajem, rozdávali dětem sladkosti a uhlí, až teprv v sobotu navečer dorazili na samotu nad Prlovem. Velikánský Mikuláš, líbezný anděl a hrůzu nahánějící čert. Některé děti se stáhly, některé byly odvážnější. Ale v jednu chvíli to čertisko zařinčelo tak, že sa lekli aj dospělí, co sa dovčil nebáli.

Mikuláš děti postupně obdaroval a aj jsme si společně zazpívali koledu Pásli ovce Valaši. Pak jsme zamávali nejen vzácné návštěvě, ale také Ko4kovým a začali se připravovat na kulturní program.

Ten otevřel Jirka Vlček krátkým dynamickým vystoupením na téma „Kam jsem si dal klíče od auta?“.

Následovalo kabaretní číslo Máni a Verči s hlubším tématem k zamyšlení „Jak by ti bylo na vodítku?“. Soundtrack k jejich scénce je k poslechu zde: https://www.youtube.com/watch?v=s0ijXh0MHaI

Martina pak něco náhle inspirovalo a zařadil tichou poštu s piktogramy. Rozdělil nás na tři družstva a počátečním členům dal lístečky se zápisem kontroly v piktogramech. Záleželo na tom, jestli si první člen piktogramy správně vyloží a jestli pak v tomto tvaru projdou tichou poštou až k poslednímu z týmu.

My veteráni jsme zrecyklovali náš program z předloňského Portáše – hru pantomimu s orienťáckými tématy. Tentokrát však s obměnou – rozdělili jsme se na dvě družstva a ta si vymýšlela úkoly k předvádění navzájem.

Kulturní program uzavřeli mladí s židličkovou hrou. Na začátku hry bylo šest účastníků na šesti židlích. Jejich úkolem bylo přinést zadanou věc (převážně s OB tématikou, např. SI čip, vizovský overal apod.), ale kdo s ní přiběhl poslední, už si neměl kam sednout, jedna židle se vždy odebrala. Pro velké nadšení se hra hrála dvakrát. Ve všech kolech šlo o věci, které se na chalupě vyskytovaly ve více kusech, až na finále. V první hře měli finalisté donést oddílovou vlajku, ve druhé mikulášskou berlu (Mikuláš si ji tam zapomněl). Nečekanými vítězi obou her byli ti nejmladší z nás – první hru vyhrála Petruška, druhou Ota.

Tím společný program skončil. Kdysi tradiční hru Městečko Palermo už pár let nehrajeme, ale mladí na ni navázali karetní hrou Bang, ve které jde v principu skoro o totéž.

Po sobotní oblevě v noci mrzlo a v neděli ráno byla na sněhu ledová krusta. Plánovaný výběh byl tedy zrušen. Do terénu se tak vydali jen Tom a Martin posbírat zbylé kontroly ze soboty a my ostatní jsme se rozjeli domů.

Mirka