Na Brutuše 2001

(Po našemu. Přizvuk na předposledni slabyce.)

Mili synci a dževuchi!

Tak sem se poprve zučastnila extremniho sportu, a to 4. BRUTUS EXTREME ORIENTEERING ve Vizovicach, 24. a 25. 3. 2001. V případě, že treking na cvičnych skalach u Kružberka na Velkym sedle, bandžidžamping na Hlučině u Štěrkača a paraglajdyng na Javorovym neni su extremni sporty, pak opravdu moja učast na Brutuše bylo moje prvši extremni sportovani.

Pjekna sokolovňa, dobře pivo, přijemni pořadateli, vše začinalo dobře. Počasi mjelo rozum, snih něbyl, pršelo enem v nědželu a enem do děvatej, děsatej či jedenastej (něvym přesně, bo sa mjenil zimni čas letni). Mapy zme dostali už při prezentacii. Byly pjekne, barevne, a ty modre, zelene, žlute a červene čary, to - jak se v zavodě ukazalo - byly turystycke značky. E = 5 m - se tež až v zavodě ukazalo, byly E = 10 m. Slibenych 16 km (100 cm x 25) bylo 25 km - něvym, bo moja prvni a poslední kula ve škole byla v pate třidě z měřytka na mapje.

První sklamani. Fleret něbudže, ani Šulakova - muj vzor už od prvni třidy. Ani se nězazpivam s Fleretem jako Jaruša Šulakova. Možna zrobim ten stryptys, ale při jakej muzyce?

Dobře jidlo, dobre pivo, večerka ČSTV a rano budiček. Na snidani kuřecy kytka, kafe z Billy a kokakola. V autobuše zme první, pojedže še až za pul hodžiny. Všichni se zdravymy, bo všici su naši znami. Kategorija 5X něni 50 a vyše, ale 5 a vyše. Naše šance na umyščeni se znižyly.

Start v 10 hodin. Na opačnu stranu. Něvym jak splašič popys. Jaryn to vy (pozn. překlad.: ví). Učym še na startu, jak zakreslič kontroly. Start mam dobře, ostatní snad tež.

Běžymy. Ta žluta čara je fakt turystycka značka a konči na Vartovni. Tu zeleno-modru zme něnašli. Vartovňu tež ni. Ale našli zme stracene Polaky. Nězmy v Polskej, ale dole pod Vartovňu? Tak zasyk nahoru. První kontrola. Něni naša. Bušymy, furt do kopca. Zme na hřebeňu, modra a zelena! Zasyk zme se našli! Na naši prvni kontrole zme o pjet minut pozdějši než ti synci s dževuchami, co zme jich na žlute předbihali.

Makamy! Horsky OB je o vrstevnicach - 60 minut sem se to učyla.

Žizeň! I voda z hospodskeho bazenku, gde se myju pulytry je dobra na piči (pozn. překl.: k pití). Power dring, co sem v leče kajsi vyhrala je super. Němam křeče. Jaryn si svuj chlast šetři. Křeče ma. Napravne opatřeni "až do dna" je učyne (učinné).

U Kršaka zme frajeři. Zme frajeři i v cylu. Běžym do Sokolovni po štyrech a Jaryn mě řeže klackem.

Borovyca a pivo. A tych endorfynuf! Nezmy posledni! Ale mamy teho plne zuby. Borzovuv gulaš a pivo. Sprcha. Večerka ČSTV. Posunuč hodžiny a spač.

Budiček je kruty. Start je tež kruty. Krute je i počasi. Leje. Zahnali na na naměšči ve Vizovicach.

S kreslenim kontrol zme zdrhli před deščem do Marketa. Nevybihamy posledni a někerych i předbihami! Na prvni kontrolu se na nas všichni vješi. Na druhu idžemi sami. Hodiny ju hledami, ale bez uspjecha. Na třeču bežymy po červene. Před štvrtu nas malem sežral pes, zavřeny v kletce, ale hlavně jeho majyčel (pán), ktery si tam vladnul v malem sukromem bincu ve směru našeho postupa. Kota 484. Elektrycky ohradnik! Na tych schudka Jaryn nědřistaj s babami! Ma už teho tež plne zuby a odpočiva i na schudkach přes ohradnik.

Běžymy jak bozi přesně až na testovacy autimobilovy polygon. Pořadatel nas chvali. Přišli zme ze spravneho směru. Makačka z kopca. Jaryn si mysli, že když budžemi zdravi i přišči rok pujdžemi na Brutuša. Něvyvracam mu to. Možna (doufám) i přišči rok budžemi zdravi a při tym trochu na hlavu. Do cyla se mi po štyrech už něchce. Ta 122 mě smoli.

Dvě borovyce a žadne pivo!<br>Ve 13 vyhlašeni vysledku. Snad uplatnim muj lidovy kroj po stařence. Když ně spivač a fočič s Fleretem, tak fočič se při vyhlašeni vysledkuv jako "maskot" Brutuša. Borzov ani Šumak mi nechcu pučič mikrofon. Něvi, že chcu do mikrofona podžikovač (poděkovat) pořadatelum za pjekne zažitki. Tak to robim včil. Brutuš je špica!

Poobjedvej s přitelem. S jednim, ale mužeš i se třemi! I o pivo še rozdželimi (podělíme). Hlavně až mi něujedu. Pješki do Opavy...? Ach ty endorfyny! Furt vypadam jak ožrala

Text: Jaruša Suchankova z Opavy

Převzato z časopisu Orientační běh 2001 číslo 2.